5. kyu

judo – jemná cesta
hajime – začněte, bojujte
mate – přerušení
seiza – klek sedmo
rei – povel k pozdravu
tatami – judistická žíněnka
dojo – judistická tělocvična
Jigoro Kano – zakladatel juda
Japonsko – země, odkud pochází judo
Lukáš Krpálek – nejúspěšnější judista české historie
judogi – judistické kimono
obi – judo pás
tori – útočník, aktivnější z dvojice
uke – obránce, pasivnější z dvojice (ten, který padá)
ukemi – pády
randori – cvičný zápas, volný zápas
maita – „vzdávám se“
ushiro-ukemi – pád vzad
yoko-ukemi – pád stranou
mae-mawari-ukemi – pád vpřed
1882 – rok založení juda
kyu – žákovský stupeň
dan – mistrovský stupeň
ne-waza – techniky na zemi
nage-waza – techniky hodů a strhů
ippon – vítězství v zápase (10 bodů)
waza-ari – 7 bodů
soremade – konec
shido – trest při zápase
hansoku-make – diskvalifikace
osaekomi – držení nasazeno toketa – držení přerušeno
kumi-kata – způsoby úchopu, boj o úchop
kuzushi – vychýlení soupeře
tsukuri – nástup do techniky
kake – závěrečná fáze hodu
sonomama – nehýbejte se
yoshi – pokračujte v boji (konec sonomama)

4. kyu

ritsu-rei – malý pozdrav (v postoji)
zarei – velký pozdrav (v kleku)
hai – ano, vyjádření souhlasu
arigato – děkuji
sensei – učitel
kohai – žák
o – velký
goshi – bok
ashi – noha
harai – podmet
waza-ari-awasete-ippon – vítězství dosažené dvěma waza-ari gaeshi-waza – techniky protichvátů

nage-komi – cvičení opakovaných hodů bez odporu soupeře
katame-waza – znehybnění
goshi-waza – techniky boků
ashi-waza – techniky nohou
te-waza – techniky rukou
sutemi-waza – techniky strhů
tokui-waza – osobní technika

3. kyu

uchi-komi – nástupy do chvatu bez hodu ukeho
gokyo – soubor čtyřiceti základních chvatů juda
tsugi-ashi – přísuvná chůze
ayumi-ashi – normální chůze
gaeshi – protichvat, kontrachvat
gatame – kontrola, kontrolovat, znehybnění
geiko – cvičení
hairi-kata – způsoby otevření boje
hara – břicho
hikiwake – nerozhodný výsledek
hiza – koleno
hon – základní jigo-hon-tai – základní obranný postoj kansetsu kloub kansetsu-waza – páky, techniky páčení kata – soubor chvatů pro předvádění kuzure – varianta, změna
nage – hod, poraz
nage-no-kata – základní soubor chvatů v postoji na I. DAN
katame-no-kata – kata technik na zemi
osaekomi-toketa – držení přerušeno
otoshi – padat, pokles
renraku-waza – kombinace různých chvatů
renshu – soustavný trénink
renzoku-waza – opakovaný útok stejným chvatem
sankaku – způsob blokování soupeře nohama, tzv. trojúhelník

2. kyu

shiai – boj, utkání na soutěži
shizei – postoj, střeh
sode – rukáv
sutemi-waza – strhy a překoty
tachi-waza – techniky porazů
tachi – postoj
tai – tělo
tai-sabaki – obraty
tandoku-renshu – nácvik chvatu bez soupeře
te – ruka
uchi-komi – nástupy do chvatu
Hapo no kuzushi – osm směrů vychýlení

butsukari-geiko – nástupy do chvatu za pohybu
sute-geiko – cvičení se zkušenějším ukem
yaku-soku-geiko – techniky prováděné v zápasovém pohybu
kakari-geiko – cvičení s více soupeři za sebou
kumi-kata – úchop, boj o úchop

1. kyu

tai – tělo
men – hlava
yokomen – spánek
shomen – čelo
kubi – krk, zátylek
kata – rameno, sestava
mune – hrudník
goshi – boky
ude – paže, loket i rameno
hiji – loket
yubi – prsty
ashi – noha, nohy
mata – vnitřní strana stehna
hiza – koleno
koshi – bříško chodidla za prsty
kakato – pata
soto – vně, vnější
sasae – zadržet
uchi – vnitřní
harai – podmet, zametení koštětem
gari – podraz, pohyb srpu
gake – zaháknout
tsuri – táhnout
tsurikomi – pohyb ruky na límci
(ruka s rybářským prutem)
guruma – kruh
morote – obouruč
maki – zabalit
otoshi – poklesnout, padat, strhnout
okuri – pár (ve významu „vzít obě“)
juji – kříž, do kříže
sankaku – trojuhelník
kesa – napříč
shiho – do čtyř směrů
dori – vzít, uchopit
suwari – v kleče, v sedě
sukui – zdvih
wakare – oddělit se
de – předsunuté
mae – vpřed, dopředu
yoko – stranou
ura – za sebe, vzad
ushiro – ze zadu, vzadu
migi – vpravo, pravý
hidari – vlevo, levý
dachi – postoj
hanmi – vzájemné postavení
ai – stejnostranný
gyaku – opačný, protilehlý
shintai – pohyb po tatami